Přeskočit na hlavní obsah
Logo městského úřadu Šenov

Historie město Šenov

 

Šenov patrně existoval již ve 12. století a řadí se tak k nejstarším obcím na Frýdecku. Jeho počátky je možné předpokládat rokem 1290, ale jisté je pouze to, že první doložená zmínka o existenci Sonowa je z roku 1305, kdy je obec uvedena v „Liber fundationis episcopatus  Wratislaviensis“ v oddíle označeném „Registrum Wyasdense“, nazvaném tak podle biskupského hospodářského dvora v Ujazdu na Opolsku, kde se shromažďovaly platby desátků z některých částí vratislavské diecéze. Také jméno obce prošlo mnoha proměnami –  Sonow, Szonow, Szenów, Shönhof, Šonov, Schoanw až po současné Šenov.

   Patrně nejstarším místem je dnešní šenovská část zvaná Vraclav, která je nejspíše pozůstatkem starší předkolonizační slovanské osady. Obec byla nejprve majetkem knížat, později se stala majetkem zemanského rodu „Šašků ze Šenova“ – Sasske von Schönhow. V roce 1424 se zmiňuje v tzv. Listináři Těšínska – Codex diplomaticus Ducatus Teschinensis – jeden z příslušníků tohoto rodu, uváděný jako Lorentz. V různých listinách z let 1436-1450 se zmiňuje jméno Nickligh von Schonau.

Listina opolského knížete a majitele Ostravy Boka z r. 1426, kterou potvrzuje prodej vsi Čertovy Lhotky bratry Lorentzem a Niklasem von Schonaw ostravskému měšťanovi Besu Mertenovi

 


 

Nejvýznamnějšími majiteli šenovského panství se však v polovině 16. století stali na dlouhých takřka 300 let Skrbenští z Hříště. Jejich původním sídlem byl dvorec na Skrbni v Šenově. Tento však záhy vystřídala honosná renesanční zámecká budova, která stávala v areálu dnešního parku. Léty získala tvar nepravidelného lichoběžníku, jak můžeme vidět na dobových kresbách a fotografiích.

Historická pohlednice z konce 19. století s vyobrazením šenovského zámku a budovy správy velkostatku.

 

   Prvním držitelem Šenova byl Václav Skrbenský z Hříště, který jej získal okolo roku 1576. Ovšem prvním majitelem, jehož tvář je nám známa, je Jaroslav Skrbenský. Jeho podoba je vytesána do basreliéfu, který se nachází v kostele Prozřetelnosti Boží. Nástupcem Jaroslavovým se stal jeden z jeho synů Jan Skrbenský, který se Šenova ujal kolem roku 1608. Jan spolu se svou ženou Juditou Bruntálskou s Vrbna přivedl na svět deset dětí. Byl nejvyšším sudím Knížectví těšínského, jako „zapřisáhlý protestant“ byl utlačován a pronásledován. 

  Z další rodové linie je důležité vyzdvihnout dva z Janových synů. A to Kryštofa Bernarda Skrbenského, který zdědil panství Hošťálkovy a mj. zanechal všem příštím generacím knihu pamětí, která je dodnes významným pramenem k poznání života našich předků. Druhým pak Karel Jetřich (Dětřich) Skrbenský, přísedící zemského práva Těšínského, který se oženil s Alenou Rostkovou ze Bzí ve svých 64 letech. Z tohoto svazku se narodili dva synové. Starší z nich Karel František Skrbenský se stal nejvýznamnějším majitelem Šenovského panství.

 


 

Karel František Skrbenský, c. k. tajný rada a komoří, zemský hejtman knížectví těšínského se narodil roku 1684 v Šenově. Karlem Františkem končí éra protestantského vyznání. Poručníkem Karlovým (a také jeho bratra) se stal druhý manžel jejich matky, Rudolf svobodný pán Sobek z Kornic, který byl zapřisáhlým katolíkem a v tomto duchu vychovával i své svěřence. Za svého života rozšířil Karel František Šenovské panství o ves Petřvald, Velké Kunčice, Vratimov, Řepiště, Rakovec, Václavovice a Horní Datyně. Na šenovském panství bylo sedm panských dvorů – v Šenově to byl Zámecký dvůr, Alejský dvůr, Skrbenský dvůr a Volenský dvůr. V Bartovicích byly dva dvory – Zámecký, později zvaný Annin a dvůr Antonín, zvaný Antonínův dvůr v Dolních Bartovicích; panský dvůr se též nacházel ve Václavovicích. V roce 1761 nechal Karel František sepsat urbář Šenovského panství.  K jeho nejvýznačnějšímu počinu však patří stržení starého dřevěného kostela, který byl zasvěcen sv. Mikuláši, a výstavba nového chrámu zasvěceného Prozřetelnosti Boží.

Karel František svobodný pán Skrbenský z Hříště na Šenově

 


 

   Posledním z rodu Skrbenských na Šenově byl Anton Skrbenský z Hříště, který Šenov v roce 1867 prodal paní Fanny Fatton. Posledním majitelem šenovského panství se později stal hrabě Bedřich Larish Mönnich.

   K nejstarším dějinám naší obce lze zahrnout i rok 1927, kdy byl zámek, který v Šenově stával od poloviny 16. století, definitivně stržen.

   Po školské reformě císařovny Marie Terezie byla v Šenově roku 1856 postavena první zděná škola, která nahradila zchátralou stavbu původní. Tato budova stojí do dnešních časů a nyní slouží knihovně, muzeu a spolkové činnosti. Další školní budova byla postavena roku 1900 jako Jubilejní škola Františka Josefa I. a dodnes se v této škole Na Podlesí vyučuje. Dne druhého září roku 1962 byla otevřena nová škola v centru obce.

 

škola Na Podlesí, fotografie z doby kolem roku 1925

Po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie se také Šenov stal součástí nové republiky Československé. 1. října 1918 proběhly v obci mohutné oslavy vzniku nového státu. Prvním starostou byl 17. července 1919 zvolen pan Antonín Břuska.
Doba po II. světové válce přinesla Šenovu mnoho změn, které si zaslouží hlubšího poznání, proto Vás, milí čtenáři našich stránek, zveme k návštěvě místního muzea, kde se můžete podrobně seznámit s dějinami našeho Šenova.
Z novodobých časů musíme zmínit rok 1998, kdy byl Šenov povýšen na město.
Jeho zeměpisná poloha je 49°47´ severní šířky a 18°22´ východní délky. Území města se rozprostírá na katastru o rozloze 1663 ha. Nejníže položený bod leží v nadmořské výšce 234m a nachází se na toku řeky Lučiny na hrázi Volenského rybníka; nejvýše položený bod je 303 m.n.m. na rozcestí k Dolním Datyním u lesa Bobčok.

 


 

Památky v Šenově

Kostel Prozřetelnosti Boží v Šenově byl postaven v roce 1764. Bývá nazýván Perlou Slezska a to nejen pro svou zajímavou historii, ale i urbanisticko architektonické řešení. Zvláštní je také svou „obrácenou orientací, “ tzn. vchodem z východu a umístěním čtyř basreliéfů majitelů šenovského panství v interiéru kostela.

Kresba šenovského kronikáře a učitele pana Maxe Dužího.

Kostel Českobratrské církve evangelické byl postaven roku 1937 a tvoří jednu z významných dominant města.

Kaple církve evangelické augsburského vyznání v ulici Na Sedlácích byla postavena roku 1896. Původně byl na tomto místě v roce 1861 zbudován evangelický hřbitov a dřevěná zvonice s křížem.

 


 

Zámecký park v Šenově je zmiňován již v 17. století. V současné době má rozlohu takřka 3 ha. Od roku 1999 je park kulturní památkou a to jak pro svou dendrologickou tak historickou hodnotu. V parku se vyskytuje 53 druhů dřevin, z nichž nejvýznamnější jsou buk lesní červenolistý, jasan ztepilý, ořešák popelavý či šáchor tříplátečný. Park prošel a prochází mnoha proměnami, aby vzniklo příjemné propojení historie, přírody a možnost aktivního odpočinku šenovských občanů.

Zámecký park, foto Zdeněk Šebesta

Budova Základní umělecké školy Viléma Wünsche je jedinou dochovanou budovou šenovského zámku. Její vzhled je výrazně poznamenán několika razantními přestavbami, přesto si budova zachovala reprezentativní tvář. Je zdobena sgrafity šenovského rodáka, národního umělce Viléma Wünsche.

Sochy a „kapličky“ tvoří nedílnou součást historického středu Šenova. „Kapličky,“ neboli také věžičky, bývaly jednou ze vstupních bran do šenovského zámeckého areálu. Jsou v nich umístěny vzácné na plechu malované obrazy, které znázorňují svatého Antonína a svatou Annu. Sochy znázorňující svatého Floriana, svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína pochází z 19. století a také ony během staletí měnily svá stanoviště a v případě sv. Jana Nepomuckého také tvář.

 


 

Kříže neboli Boží muka byly od nepaměti součástí naší kultury a také Šenov není výjimkou. Na katastru Šenova se nachází takřka dvacet těchto křížů, z nichž nejstarší je již zmiňovaný kříž na evangelickém hřbitově a pak kříž z roku 1864, který stojí na rozcestí k Datyním. Kříž byl pořízen donátorem Franzem Blažkem v blízkosti jeho tehdejšího gruntu.

 Větrné mlýnky jsou jedinečnými stavbami, které se v rámci naší vlasti vyskytují pouze v oblasti mezi Ostravou, Frýdkem–Místkem a Českým Těšínem.  Začaly se stavět počátkem 20. století a slovy pamětníků: „ Kdysi takovýto větřok stával u každé druhé chalupy.“ Jejich zánik uspíšila elektrifikace (v Šenově proběhla v roce 1921) a do dnešních dnů se jich dochovalo jen velmi málo. Jeden z takovýchto „pamětníků“ můžete vidět u Šenovského muzea.

Kresba šenovského kronikáře a učitele pana Maxe Dužího.